Mají tvé vztahy strukturu nebo v nich spíš plaveš?
S lidmi pracuji většinu svého života a vztahy jsou pro nás alfou i omegou. Vše se okolo nich točí a je jedno, jestli mluvíme o vztazích partnerských, přátelských nebo třeba pracovních.
Vztahy jsou něčím, co mě vždy fascinovalo a protože jsem v nich sama nebyla nejlepší, začala jsem problematiku studovat.
Speciálně ženy za mnou často přicházejí a mluví o tom, co jim kdo udělal, jak přeci měl vědět a chápat, jak se chovat nebo nechovat.
A když se jich zeptám, jestli tomu druhému někdy opravdu řekli, co chtějí nebo nechtějí, tak aby nebyl prostor pro dohady a domněnky, většinou se ukáže, že ne.
My máme zvláštní představu, že by ten druhý měl nějak poznat, co se v nás děje, že by měl vědět, co potřebujeme, zkrátka že by měl umět číst mezi řádky.
Jenže tímto alibistickým jednáním vzniká prostor pro chaos, ve kterém se často nevyznáme ani my sami.
Co je láska?
Položila sis někdy tuto otázku? Máš pocit, že je to nějaký pocit nebo si lásku schováváš za bezpečí, vášeň, loajalitu? Definovat přesně, co je láskou, je poměrně hodně náročné a většina lidí si plete lásku se závislostí.
Můj mentor říkal něco jako "láska je pro mě, když ten druhý naplňuje moje potřeby". To mělo hodně daleko k příběhům z růžové knihovny!
V psychologii se láska často chápe jako dlouhodobé citové pouto založené na připoutání, blízkosti a závazku.
Ve filozofii je láska často definována jako: Svobodné a vědomé rozhodnutí usilovat o dobro druhého člověka.
Vztahová zralá definice by mohla znít: Láska je schopnost vidět druhého takového, jaký je, a přesto s ním chtít zůstat — beze snahy ho předělat, bez vlastnictví a bez manipulace.
Láska ve vztahu
A jak to má ten druhý? Možná žijeme vedle sebe s úplně jinými představami o tom, co vztah znamená, a přesto čekáme, že se budeme automaticky shodovat. Neříkáme si, co je pro nás ještě v pořádku a co už je za hranou, a pak jsme překvapení, že tu naši hranici někdo překročil, aniž by tušil, že tam vůbec je.
Daleko zásadnější otázka ale je, jestli ve svém vztahu můžeme říct opravdu všechno. Ne jen to hezké, ne jen to přijatelné, ale i to nepohodlné, syrové, někdy trapné nebo bolestivé. Jestli můžeme být sami sebou, aniž bychom se báli, že tím něco zničíme. A jestli totéž dovolujeme i druhému. Protože ve chvíli, kdy začneme mlčet ze strachu, že vyvoláme konflikt, nebo mluvíme tak, aby nás to nestálo odmítnutí, vztah se začne stávat plochým. Na povrchu může fungovat, může mít společné fotky, společné plány i společné závazky, ale chybí mu hloubka.
Hloubka totiž nevzniká sama od sebe. Nevytvoří ji ani čas, ani romantická gesta. Vzniká tehdy, když se rozhodneme jít pod povrch a mluvit o věcech tak, jak opravdu jsou. A to se netýká jen partnerských vztahů. Platí to všude tam, kde jsou dva lidé a mezi nimi nějaká vazba.
Pravidla ve vztahu
Proto mluvím o pravidlech. Každý vztah totiž potřebuje strukturu a mít se, o co opřít. Těch deset pravidel není o tom, že si vybereme jedno, které se nám líbí, a ostatní necháme být. Fungují jako celek, drží se navzájem.
Se svým partnerem je důležité mluvit o tom, jak si oba představují vztah, co je pro ně důležité a podle toho nastavit vše tak, aby fungovalo v praxi. Z každého nastaveného pravidla existuje možnost výjimky. I to je součástí pravidel. Ale výjimka je opravdu výjimka, ne nový standard. Pokud ji použijeme dvakrát, ještě to může být situace. Pokud potřetí, už z ní děláme nový způsob fungování. A ten už vytváří úplně jiný vztah a je důležité se shodnout na tom, že oba souhlasí s novým pravidlem.
Následujících 10 komunikačních a partnerských pravidel sestavil a žil Milan Hořínek.
Ty si je projdi, nauč a postupně k nim bude přibývat vysvětlení. Já osobně je mám a doporučuji mít vytištěné a pověšené třeba na lednici:
- Chci to, mohu to udělat, udělám to za každou cenu.
- Respektuji sebe i ostatní.
- Žiju naplno tímto okamžikem.
- O všem a vždy budu hned mluvit.
- Znalosti jsou účinné, jen když je používám v praxi a předávám dále.
- Přijímám vše tak, jak to je.
- Pokud jsem něco ztratil, získám nepoměrně více — to je zkušenost.
- V každém pravidle je možnost výjimky.
- Nedovolím, aby počáteční pocity nebo nesouhlas ovlivnily anebo ničily vztahy.
- Ctím vzájemnou důvěru a respekt.
Komunikace je páteří vztahu. A dokud budeme čekat, že nás někdo pochopí beze slov, budeme se točit v kruhu, ve kterém si každý myslí, že dělá maximum, a přitom se míjíme o několik vět, které nikdy nebyly vysloveny nebo vyslyšeny.
