Kam zmizela sebehodnota ženy? A jednala by takhle Kleopatra? 

Sedíme jsme s kamarádkami na víně a povídáme si, jako obvykle, o mužích. Moje skvělá kamarádka V. vypráví o jednom novém a řeší jednu jedinou věc: jak se v té situaci zachovat. Jestli to s ním má otevřít. Jestli má počkat. Jestli se má tvářit, že je vlastně úplně v pohodě, i když v pohodě očividně není.

Poslouchám ji. Mlčím. A najednou vyskočím:
„Haló! Tak moment. Takhle ne! Musíš být jako Kleopatra!“

Samozřejmě na mě všechny nechápavě zírají, a tak jim tu scénu vybarvím ve stylu Černé svíčky.

Kleopatra sedí na trůnu.
Kolem ní zlato, moc a ticho, které patří ženě, jež dokonale ví, kým je a co znamená.
Otočí se ke své komorné a s vážnou tváří se zeptá:
„Proč mi Marcus Antonius nepíše? Kdy se konečně ozve? Mám mu napsat já?“

NESMYSL!!!

Kleopatra neměla zapnuté notifikace. Neřešila, jestli byl někdo online, jestli si zprávu přečetl nebo jestli byla včera moc otevřená, nebo naopak málo zajímavá. Řešila věci, které měly váhu. Řešila moc, vliv, přežití své říše. A hlavně – řešila sebe!!

Byla to žena, která přesně věděla, kým je a kam směřuje. Krásná a ukotvená. Nečekala, že ji někdo potvrdí. Neposílala své tělo jako vstupenku k pozornosti. Neprosila se o čas a neřešila, proč už jí muž neříká tak často, že je krásná. Její hodnota nestála na cizí odezvě. Ona byla svou hodnotou.

A právě tenhle rozdíl je dnes tak bolestně vidět.

Kameny pro sebelásku a sebehodnotu

Pokud cítíš, že se potřebuješ znovu opřít o sebe, své tělo a svou hodnotu, můžeš pracovat i s kameny, které dlouhodobě spojujeme se sebeláskou.

Dnes už sice nesedíme na trůnech, ale princip zůstal stejný. Jen místo posla z Říma hypnotizujeme displej, analyzujeme ticho a snažíme se v něm najít chybu hlavně samy v sobě. Když se někdo neozývá, okamžitě nás napadne, co jsme udělaly špatně.

Jak jsme to měly říct jinak. Kdybychom byly klidnější, vtipnější, méně… nebo víc. A ani si nevšimneme, že jsme se mezitím samy přesunuly do čekárny, kam nás nikdo neposlal.

Sebehodnota přitom nevypadá tak, jak se často prezentuje. Není to póza ani hra na nezájem. Je to tichá schopnost zůstat ve vlastním životě i ve chvíli, kdy se ten druhý odmlčí. Nezastavit se. Nezmenšit se. Nepřepnout se do režimu „hlavně to nepokazit“.

Kdyby to řešila Kleopatra, možná by si ani nevšimla, že se někdo neozývá. Ne proto, že by byla chladná nebo nad věcí, ale proto, že by nikdy neodkládala sebe kvůli cizímu tempu.

Neptala by se, co udělala špatně. Spíš by si v klidu všimla, že tohle tempo se s jejím životem prostě nepotkává.

Žena, která si váží sama sebe, nesedí u telefonu a nečeká, až se někdo rozhodne. Má svůj život. A ten běží dál, ať už se kdokoliv ozve, nebo ne.

A tak buď Kleopatra!

Použij „Jsem Kleopatra“ jako heslo pro spuštění vnitřní připomínky, že jsi cenná taková, jaká jsi, že na tobě záleží a že tvůj život není přestávkou mezi cizími zprávami.

Podívej se na sebe a svůj postoj.
Sedíš na trůně, nebo v čekárně?

Moje kamarádka V. to pochopila a posadila se na svůj trůn.
Přidej se k nám!