Uzavření jako začátek
Než půjdeš dál, je dobré se na chvíli zastavit
Než může začít něco nového, je potřeba vytvořit prostor. Tím, že vědomě uzavřeš to, co už dál nést nechceš.
Tento rituál není jen o změně, je o ukončení.
Možná si říkáš, že už je to přece vyřešené.
Že víš, jak to dopadlo.
Že to máš v hlavě srovnané.
Jenže ono se to často pozná až podle toho, kam ti pořád utíká pozornost.
K čemu se vracíš v myšlenkách.
Co tě unavuje, i když se to snažíš brát s nadhledem.
Ne vždycky potřebujeme věci chápat nebo opravovat.
Někdy je potřeba si jen přiznat, že už s námi dál nejdou.
Uzavření není o tom, že bys něco odsunula.
Je o tom, že to přestaneš tahat s sebou.
Tenhle rituál je o pravdě.
O tom, co už s tebou neladí, i když to kdysi dávalo smysl.
Pracuje s jednoduchými věcmi:
-
oheň jako bod, kde se už nic nevrací
-
papír jako místo, kam se to na chvíli uloží
-
kouř jako vyjasnění záměru, ne prostoru
-
kameny jako opora, když chceš zůstat sama u sebe
Nic víc není potřeba.
Co budeš potřebovat
🕯 černou svíčku
💨 palo santo
🪨 křišťál a jeden černý kámen
(turmalín, onyx nebo obsidián)
📄 papír a pero
🔥 nehořlavou misku nebo talíř
💧 sklenku s vodou – pro jistotu ji měj poblíž
Jak se připravit
Najdi si místo, kde tě nikdo nebude rušit.
Tiché, tvoje, bezpečné.
Zapal černou svíčku a nech ji hořet. Chvíli pozoruj její plamen a nalaď se na energii rituálu.
Palo santo nech jemně rozhořet a dovol kouři, aby tě obejmul.
V tuto chvíli nejde o očištění místnosti nebo energií. Svaté dřevo ti pomůže vyjasnit si, s čím dál nechceš jít.
Křišťál a černý kámen postupně drž v ruce a dechem se propoj s jeho energií.
Jen se v sobě trochu usadíš a uzemníš.
Co napsat na papír
Na papír napiš to, co s sebou do dalšího období nést nechceš.
Nepospíchej. Nepiš příběhy. Nejsou nutná vysvětlení.
Piš věci tak, jak jsou.
Třeba:
– strach, že mě opustí
– potřeba se obhajovat
– tlak, který není můj
– čekání na svolení
– pocit nedůležitosti
Ten papír je přechodným místem, odkud věci půjdou pryč.
Okamžik uzavření
Přečti si, co jsi napsala.
Klidně v duchu, klidně nahlas.
A pak si v sobě řekni něco jednoduchého. Třeba:
„Tohle nechávám ve starém roce“
Nic víc není potřeba. Na chvilinku zavři oči a klidně jen uvnitř poděkuj za všechny zkušenosti. Je čas je propustit.
Spálení papíru
- Papír přibliž k plameni svíčky a jakmile se rozhoří, polož jej do nehořlavé misky nebo na talíř.
Buď pozorná!
Nech ho hořet pomalu. Pozoruj, jak hoří každé písmenko a vnitřním zrakem si představuj, jak z tebe odchází energie všeho, co je na něm napsané.
Sklenku s vodou máš po ruce.
Ne proto, že bys čekala požár, ale prostě pro jistotu.
Až zůstane popel, je hotovo.
Nepotřebuješ ho nikam ukládat.
To, co odešlo, už se nevrací.
Někdy máme tendenci s popelem pracovat dál.
Zakopávat ho, posílat po vodě, dávat mu další směr.
Ale s tím, co propouštíš, už se dál pracovat nemusí.
Už splnilo svůj účel.
Popel nech jednoduše vyhasnout a vyhoď.
Bez dalšího významu.
Bez emocí.
Prostor, který zůstane, patří tomu, co teprve přijde.
Na závěr
Neočekávej velkou změnu.
Ani úlevu, která přijde hned, nebo pocit, že je něco uzavřené „definitivně“.
Energie, kterou jsi pustila, může ještě chvíli odcházet.
Pomalu. Přirozeně. Bez potřeby ji sledovat nebo kontrolovat.
Není nutné prožívat ztrátu.
Není nutné se s něčím loučit emotivně.
Stačí soustředit se na své vnitřní nastavení.
Na to, že se u tebe něco změnilo.
Že jsi vstoupila do prostoru pouštění, uvolňování a tichého posunu.
Zbytek se usadí sám.
Ve svém čase.
Bez tlaku.
Co následuje dál
Uzavřením to nekončí.
Otevřela jsi prostor, ve kterém se teprve může něco nového objevit.
V navazujícím článku se budeme věnovat dalšímu kroku — ne tomu, co chceš, ale jak se novému vůbec otevřít, aniž bys na sebe znovu tlačila.
V navazujícím článku se dotkneme dalšího kroku a to o rituálu: Když se nové může objevit - Tichý rituál otevření a vstupu do dalšího období.