Tichý rituál otevření a vstupu do dalšího období
Rituálem uzavření jsi uvolnila prostor.
Vzniklo místo, které ještě nemá tvar.
A právě v tomhle místě má smysl se na chvíli zastavit.
Tento rituál nese energii vycházejícího slunce, svěžího vánku a jara, které začíná ve tvém životě.
Je o jemném posunu pozornosti směrem dopředu.
O vnitřním nastavení, ve kterém se otevíráš všemu, co si přeješ a co ti bude sloužit bez tlaku a přehnaného úsilí.
O manifestaci se dnes mluví často.
Lidé ji rádi spojují s jasnými cíli, konkrétními představami a silnou vůlí.
Jenže v praxi se věci mění v tichu.
Ve chvíli, kdy se začne proměňovat vnitřní pocit.
Kdy se začneš vidět v jiné kvalitě života.
Kdy některé možnosti přestanou působit vzdáleně nebo nedosažitelně.
Co budeš potřebovat
🕯 svíčku – klidně světlou, může být čakrová
💨 vonnou tyčinku podle pocitu
🪨 kámen, který vnímáš jako oporu (křišťál, měsíční kámen, růženín…)
📓 bloček a pero
🫧 klidný prostor, kde nebudeš rušená
Nic složitého.
Tento rituál pracuje hlavně s pozorností, představivostí a tvými pocity.
Naladění
Usaď se tak, aby se tělo cítilo pohodlně.
Zapal svíčku a chvíli jen tak pozoruj její plamen a navnímávej energii jara, která k tobě plyne.
Zapal vonnou tyčinku – nad jejím výběrem příliš nepřemýšlej, vyber jednoduše pocitem a nezpochybňuj ho.
Vezmi do ruky vybraný kámen a propoj se s ním pocitově. Nic nemůžeš udělat špatně. Jednoduše jej přilož třeba na srdce, třetí oko nebo jinou část těla, kam tě tvoje vnitřní vedení bude volat.
Na chvíli zavři oči.
Vnímej dech. Tělo. Vůni. Vnitřní tempo.
Nehledej žádný zvláštní stav. Jen se trochu usadíš sama v sobě.
Vizualizace
Představ si sebe v období, které je před tebou.
Ne konkrétní události.
Ne scénáře, jak se co přesně stane.
Dívej se na sebe.
Jak se pohybuješ.
Jak působíš navenek.
Jaký je tvůj vnitřní klid nebo napětí.
Jak se rozhoduješ v běžných situacích.
Můžeš vidět samu sebe, jak tančíš, směješ se.
Jak jsi obklopena lidmi, se kterými je ti dobře.
Nezacházej do detailů. Důležitý je pocit, ne konkrétní příběh.
Nedávej si do příběhu žádná jména ani tváře.
Zůstaň u obrazu tak dlouho, dokud je příjemný.
Bloček jako prostor v čase
Místo jednoho listu papíru si k tomuto rituálu vezmi bloček.
Tento rituál není jednorázový.
Vytváříš prostor, ke kterému se můžeš vracet a který se bude vyvíjet spolu s tebou.
Do bločku si zapisuj postupně to, co se ti začne vyjasňovat.
Ne všechno musí přijít hned. Některé věci si o své pojmenování řeknou až časem.
Jak psát
Nepíšeš to, co nechceš.
Píšeš to, jak chceš žít.
Ne ve formě zákazu.
Ale jako stav.
Místo:
-
„Nechci, aby mi máma mluvila do života“
Napíšeš:
-
„Mám harmonický, respektující vztah se svou maminkou“
Místo:
-
„Nechci se pořád obhajovat“
Napíšeš:
-
„Moje slova i myšlenky jsou respektované“
Ten rozdíl je zásadní.
Mění se směr pozornosti.
A s ní i to, co do života přichází.
Piš v přítomném čase.
Jazykem, ve kterém chceš žít. Nech se vést svým pocitem.
Práce v průběhu času
K bločku se můžeš vracet kdykoli:
-
po Novém roce
-
v obdobích změn
-
ve chvílích, kdy cítíš, že se směr znovu ladí
Někdy něco doplníš.
Někdy přepíšeš jednu větu.
Někdy si jen přečteš, co už tam je, a všimneš si, že se některé věci začaly dít samy.
Toto je velmi přirozená forma manifestace.
Bez tlaku.
Bez kontroly.
V dialogu se sebou.
Závěr rituálu
Na konci bloček zavři. Přilož jej na srdce a chvíli prodýchej a prociť tento moment.
Vytvoř mu speciální místo v blízkosti místa, kde spíš.
Svíčku můžeš nechat dohořet nebo ji zhasnout ve chvíli, kdy ucítíš, že je to hotové.
Na závěr
Kámen můžeš nosit u sebe jako připomínku svého záměru.
Pokud se s ním na čas oddělíš, nic se neděje.
Směr už neseš v sobě.
K bločku se vrať tehdy, kdy to budeš cítit.
Bez povinnosti. Bez kontroly.
Dívej se tam, kde chceš být.