Proč je toto období klíčové a co se děje, když jím člověk neprojde

Čtyřicet dní po smrti blízkého se objevuje napříč kulturami jako období přechodu. Je to čas, kdy se skutečnost ztráty začíná propisovat do těla, emocí a každodenního fungování.

Čtyřicet dní neurčuje, kdy má být člověku lépe. Označuje dobu, během níž se ztráta přestává odehrávat jen v hlavě a začíná se dotýkat celého prožívání.

Proč právě čtyřicet dní

Po silném šoku potřebuje nervový systém týdny, aby se znovu ustálil. Tělo postupně opouští režim ohrožení. Psychika dohání to, co v prvních dnech nebylo možné unést.

Staré kultury s tímto obdobím počítaly. Věděly, že změna stavu se neodehraje okamžitě a že čas po smrti má svou váhu i strukturu.

Co se v tomto období děje

V prvních týdnech po ztrátě se často objevují projevy, které mohou být překvapivé nebo zneklidňující:

• výkyvy emocí bez jasného spouštěče

• silná únava nebo dlouhá bdělost

• pocit odpojení, neskutečna, prázdna

• návraty vzpomínek a detailů

Tělo i psychika si znovu hledají orientaci ve světě, který se zásadně změnil. Tyto stavy nejsou chybou ani selháním. Patří k období, kdy se realita skládá novým způsobem.

Proč je rizikové toto období přeskočit

Pokud na truchlení nezbyde místo, nepřestává existovat. Pokračuje dál mimo vědomou pozornost.

Často se to děje kvůli nutnosti fungovat, tlaku okolí, odpovědnosti za druhé nebo náhlé, traumatické smrti. Člověk přežije prvotní nápor, ale některé fáze zůstanou nedožité.

Jak se připomíná nedokončené truchlení

To, co nemělo prostor projít včas, se hlásí později:

• přetrvávající únavou

• úzkostí bez jasné příčiny

• podrážděností nebo citovým stažením

• tělesnými potížemi bez lékařského vysvětlení

Tyto signály často ukazují na fáze, které zůstaly otevřené.

Co dělat, pokud jsi čtyřicetidenním obdobím neprošla

Nic tím není ztraceno. Zároveň dává smysl vzít tuto skutečnost vážně.

Je možné se k jednotlivým fázím vrátit vědomě. Podívat se, které proběhly a které chybí. Dovolit si hněv, smutek nebo ticho, pokud tehdy nebylo možné je žít. Tyto fáze nelze nahradit časem ani rozumovým vysvětlením. Je potřeba je skutečně prožít.

Cílem není bolest odstranit. Smyslem je dokončit pohyb, který byl přerušen.

Čtyřicet dní jako orientace

Čtyřicet dní není hranicí ani testem. Slouží jako orientace v období po ztrátě. Ukazuje místo, kde má truchlení přirozeně svůj prostor.

Psychika si nedokončené věci pamatuje. Vrací se k nim znovu a znovu, dokud nejsou prožity a uzavřeny.

Pro ty, kdo jsou právě v těchto dnech

Není kam spěchat.
Není s kým se srovnávat.
Není třeba hledat smysl dřív, než dozraje.

Stačí zůstat. Dýchat. Unést další den.
Tento čas není o zvládání. Je o pravdivém kontaktu s tím, co se skutečně děje.